Auckland – první dny

Neděle

Mysleli jsme si, že z cesty budeme tak unavení, že budeme spát a spát. První den jsme se vzbudili ve 4:30, druhý v 5 a třetí v 6:30… Jet lag opravdu existuje a působí. První den jsme se šli projít do Mangemangeroa Valley, moře tam přechází v bažinu a cesta chvilku vede i přes bažinu po mole. Kolem byla spousta obrovských kapradin, určitý druh je zespodu stříbřitý a maoři je využívali k označování cest pro orientaci v noci. Okolo dvanácté hodiny, kdy jsme byli na procházce, na nás padla šílená únava. V ČR je přecejen půlnoc…

Mořský břeh nás překvapil ohromným množstvím mušlí, křupaly pod nohama a měly krásné barvy. Především fialovou a zelenou. 

6E6AF925-6F73-4850-9347-6DF1BDDB57C8.jpeg
Mangemangeroa Valley, Auckland

Pondělí

Jedeme do obchodu Pak’n save, jsme nadšení z množství skvěle vypadajícího jídla. Spousta čerstvého ovoce a zeleniny, obrovský výběr rýže, sójových omáček a tak vůbec. Je tu hodně surovin pro asijskou kuchyni. Žije tu mnoho Číňanů a na dovolenou sem jezdí Japonci. Poprvé ochutnáváme místní zlaté kiwi, je výborné. Oproti zelenému, které známe z ČR, je sladké a jemné a neštípe po něm v puse. 

Jedeme do botanické zahrady. Zjišťujeme, že je velmi rozlehlá a vstupné je zdarma. Lze tu bez problému strávit celý den, což i děláme. Procházíme bylinnou částí, také sukulenty a kaktusy, bambusy, stromy… a stejně jsme ji nestihli projít celou. V jedné části zahrady nacházíme keř, který má údajně největší květy na světě, květ má v průměru cca 15 cm a je nádherný. Fotíme všechna stádia rozkvětu a žasneme nad nimi.

Navečer se jedeme podívat na auto, které chceme koupit. Zjišťujeme, že ho prodává dealer a ne soukromník, jak jsme si mysleli. Prostředí nám není vůbec sympatické, prodejce o nabízeném autě mnoho neví a stále se chodí ptát kolegy. Tohle auto si koupit nechceme… 

Jedeme se podívat na moře do Ladies Bay Beach, je tu opět spousta mušlí, ale úplně jiný druh než jsme viděli minule. Kreslím a Vítek dalekohledem prohlíží ostrovy dále na moři. Když jsme na odchodu, přichází k nám starší žena s otázkou, co tam děláme… V komunitě opodál ležících naháčů (čtyři starší muži) se rozproudila diskuze, zda jsme je přišli natáčet na kameru (Vítkův dalekohled na stativu) a nebo jestli je jen kreslím.

Úterý

Dopoledne si jedeme koupit místní sim karty a sjednáváme schůzku v bance, abychom mohli založit místní účet. To vše je nezbytné pro získání IRD čísla, které potřebujeme, abychom mohli být oficiálně zaměstnaní. Překvapuje nás výhodný telefonní tarif, ale rozhodujeme se pro předplacené karty. Poté se jedeme podívat do centra Aucklandu. Parkujeme u sportoviště, které je v sopečném kráteru, obrovská travnatá plocha. Nedaleko se nachází War memorial a skleníky s nádhernými květy. Vidíme mangovník a kakaovník a spoustu dalších rostlin, které neznáme. V jednom skleníku je Citlivka stydlivá, je to zvláštní rostlina, která při doteku zavírá postupně listy. Vítek na ni sahá a ona se opravdu „schovává“. Je celkem nenápadná, ale postupně si získává pozornost všech lidí ve skleníku. Další část je plná kapradin, ty mají na Zélandu zvláštní místo, jsou i symbolem NZ, roste jich tu spousta druhů, nenápadné i několikametrové. Některé dokonce prorůstají konstrukcí pavilonu ven.

Poté se pěšky přesouváme do galerie Auckland Art Gallery Toi o Tamaki. Je to monumentální budova s nádhernými dřevěnými částmi. Vstupné je 20$ pro jednoho. U pokladny však zjišťujeme, že díky WHS vízům máme vstupné zdarma jako místní. Expozice je rozsáhlá, procházíme postupně tři patra… Umění inspirované maory, současné moderní umění, evropští malíři (Picasso, Breugel, Monet…), portréty maorských náčelníků (Gottfried Lindauer), transgender pacifické umění, indické drobné akvarely s hezkými detaily. V přízemí galerie je prostor plný kartonových domečků, postav, staveb. Vypadá to, že vše postupně vzniká v rámci doprovodných programů. Silně na nás působí projekce složená z pěti obrazovek umístěných do tvaru pentagramu, doprovozená sugestivní hudbou. Výjevy na obrazovkách jsou démonické, hypnotizující a znepokojující. („Whol why wurld“, autoři: Jess Johnson a Simon Ward)

 

Cestou z galerie k autu procházíme čtvrtí plnou japonských obchodů a restaurací, v jednom obchodě si kupujeme výborný Matcha tea.

Středa

Jedeme do banky na sjednanou schůzku. S sebou vezeme pasy, víza, NZ sim karty a proof of adress (potvrzení o tom, že jsme ubytovaní, jedná se o formalitu, která nemá ani jasně danou podobu). Ujímá se nás Harry, což je velmi ochotný úředník banky ANZ. Předkládáme všechny dokumenty, které máme s sebou a zjišťujeme, že naše proof of adress nestačí (rukou psané potvrzení od naší paní domácí na papíře vytrhnutém ze sešitu). Harry navrhuje najít email z Booking.com, kde jsme ubytování rezervovali. Nacházíme tři maily, ani v jednom není potvrzení. Nemůžeme se přihlásit do Booking.com. Resetujeme heslo. Vyprší platnost volné wifi pro hosty. Na Harryho počítači se chceme přihlásit do mailu a zjistit nové heslo. Harryho počítač odmítne zobrazit seznam.cz jako potenciálně nebezpečnou stránku. Harry volá paní domácí s prosbou o nové potvrzení. Vítek zapíná data a na mobilu nacházíme v mailu odklik na Booking, který by mohl sloužit jsko potvrzení. Z Vítkova telefonu neumíme udělat printscreen obrazovky, Harry hledá videonávod na youtube, všichni zkoušíme gesto se třemi prsty na printscreen, nefunguje nikomu. Vytahuju tablet, tam vím, jak udělat printscreen. Harry ožívá a ptá se, co je to za model. Přihlašuju se na wifi, seznam mám také zablokovaný. Navrhujeme vyfotit obrazovku Vítkova mobilu tabletem. Nakonec Harry vytáhne svůj soukromý mobil, přes data se přihlásíme na seznam a Harry udělá printscreen. Zprovozníme si NZ simkarty a potvrdíme platnost účtu. 

Navečer máme schůzku ohledně koupě auta, na parkovišti u přístavu se potkáváme se dvěma Němkami. Mají Toyotu estima, jeví se celkem dobře, ale při otočení volantem úplně nalevo či úplně napravo, vydává auto hlasité podivné zvuky. Necháme si den na rozmyšlenou, ale spíše ho nechceme.

Čtvrtek

Jedeme přes město do firmy, která předělává auta na obytná. Cestou se stavíme v obchodě pro jídlo, které si sníme na trávě před firmou. Nějak se nám to celé nelíbí, vypadá to, že firmu provozují Arabové, od obchodování s nimi nás zrazovalo několik lidí. Nejdeme ani dovnitř a jedeme raději na pláž. Maraetai – zátoka s tyrkysově modrou vodou a měkkým trávníkem všude kolem, zůstáváme až do večera.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s