Tauranga. Studio. Sad.

Neděle 2.12.

Dopoledne se jedeme opět podívat do Historic village v Tauranze, měly by tu být trhy. Trhy nejsou, ale jsou otevřené různé obchody a galerie.

Prohlížíme si obchod s kameny, je v něm dokonce i místnost s UV zářením, ve kterém některé nerosty světélkují. Zjišťujeme, že zelené přívěsky, které tu mnoho lidí nosí, jsou tradiční maorské. Různé tvary mají různé významy a jsou vyrobené z nefritu. V místní galerii si prohlédneme výstavu obrazů, všechny mají stejný formát a jsou od různých autorů. Zajímavé pozorovat, jak si kdo s daným prostorem poradil. Některá díla jsou úsměvná, některá se nám líbí. Všechny pohromadě vypadají moc hezky. 

DDFB42DF-C85A-4AFD-8E4A-65637DEE97E1

Vcházíme do zvláštně vypadající galerie, z cedule vyplývá, že její majitelka vidí anděly. Fotíme jen zběžně a mizíme, než nás zajme paní malířka.

Odpoledne jedeme za Te Puke, míjíme ceduli „TE PUKE – Kiwifruit capital of the world“. Míříme do kiwi sadů, kde má Vítek schůzku s Kumarem, správcem sadu, pro nějž by měl pracovat. Sady jsou rozlehlé, obehnané vysokými neprostupnými stěnami ze vzrostlých stromů. Kumar působí příjemně, dohodnou s Vítkem podrobnosti. Vítek si musí koupit plné boty, v sandálech to prý na sadu nejde. Zbytek dne objíždíme obchody a hledáme nepředražené vhodné boty. Večer odpočíváme a připravujeme se na první pracovní den na Zélandu.

Pondělí 3.12.

Ráno vstáváme v 6:30, v sedm má napsat Kumar, kam má Vítek přijet. Kumar píše, že v sadu prší a tím pádem se dnes nepracuje. Já jdu do studia až na 9:30, stihneme v klidu přejet do Taurangy. Jsem nervózní z prvního dne v angličtině. Ve studiu dnes není Pepa, má dovolenou, vše mi tedy ukazuje a vysvětluje Veronica, usměvavá a milá brazilka. Většinu vět jí rozumím, mám z toho radost. Seznamuji se také se Samem, tatérem z NZ, dále je ve studiu James – tatér, Mo – recepční a piercerka a Carla – tatérka. Všichni jsou velmi milí, cítím se tu dobře. Studio je krásné a perfektně vybavené.

DCE9141F-9174-454B-B331-5E4BF9D71AFD

Celý den „nemám do čeho píchnout“, připravuju se psychicky na to, že tu takhle prosedím celý týden, snažím se aspoň pracovat na své propagaci na sociálních sítích studia. Později odpoledne mi Veronica dohazuje svoji klientku, je moc milá a shovívavá k mojí angličtině. Tetuju muchomůrky. Po chvíli nervozita ze všeho nového opadá a soustředím se na práci. Říkám jí, že je moje první klientka na Zélandu, říká mi, že tohle je její první větší tetování. Obě máme radost, vše je jak má.

2F8C9B34-D559-4C60-AF35-DD858F55C835

První pracovní den je u konce, Vítek mě vyzvedává a má radost, že jsem tetovala! 

Úterý 4.12.

Ráno se vše opakuje jako včera, vstáváme brzy, Kumar píše, že prší, jedeme do Taurangy. Za celý den nemám žádného klienta, tak kreslím, propaguju se a povídám si s Pepou. Je velmi milý, zjišťuju, že pochází z Liberce, kde jsem studovala, probíráme Liberec. Tady na Zélandu žije s rodinou už 17 let. Přijel se ženou Jankou původně jen na tři měsíce… Pozoruju Pepu při práci, je to obohacující. Vítek většinu dne tráví v autě, protože prší. Navečer jde na setkání žonglérů. Ukazuje se, že žongléři tu moc nefungují, je tam pár dětí s rodiči a lektor, který ale příliš nelektoruje. Vítek si alespoň zkouší boty na pružinách. Jde mu to. Já jdu z práce a čekám na Vítka u moře, kreslím. Večer přejíždíme přespat k vodopádům nedaleko Te Puke.

273AE651-44EB-4A31-B3AB-4B85EA633844

Středa 5.12.

Ráno Vítkovi přijde SMS od Kumara, že dnes je hezky a pracuje se! Jedeme na sad. Vítek nastupuje ke Kumarovi do auta v domění, že ještě dohodnou podrobnosti, odjíždí ale rovnou na sad. Vítek s sebou nemá žádné jídlo ani klobouk proti slunci. Je mi ho líto, jde tam na 11 hodin. Vítek záhy zjišťuje, že jeho práce nebude spočívat v česání kiwi, jak jsme si mysleli, ale v jejich prostříhávání, plody dozrají až za několik měsíců. Práce je náročná tím, že rostliny mají poměrně agresivní chlupy, které padají všude a řežou v očích i na kůži. Po sedmi hodinách v práci objeví Vítek palouk hluchavek a sedmikrásek, které s chutí sní.

Beru si auto a jedu do Taurangy. Poprvé řídím vlevo sama a na delší vzdálenost. Mám obavy, ale nakonec vše probíhá hladce. V práci většinu dne sedím a kreslím, klienti nikde. Povídám si s Pepou, ptám se na tipy, co určitě neminout kolem Taurangy. Pepa mě a Vítka zve na sobotní výlet jeho lodí na Mayor Island. Nadšeně přijímám!

Ke konci dne přijde Zuzana, viděla moje práce na internetu a chce tetování ode mě. Mám velkou radost! Po vysvětlení toho, co chce (v angličtině), zjišťujem, že je taky z ČR. Tetuju místní horu – Mount Maunganui a moře a velrybí ocas. Zuzana má s sebou ročního syna, tak místy přizpůsobujeme tempo dítěti. Povídáme si a já vyzvídám, jak se jim žije na Zélandu. Je tu s manželem (také Čech) už šest let. Pracuju déle, než jsem předpokládala, studio zavírá v pět, odcházím v půl sedmé. Běžím pro auto a jedu do Te Puke pro Vítka, který na sadu skončil v šest, Kumar ho naštěstí hodil do města. 

Čtvrtek 6.12.

Ráno jedeme na sad, po příjezdu začíná pršet a po půl hodině čekání se práce ruší. Jedeme tedy oba do Taurangy. Na parkovišti v parku se s námi začne bavit Žalko, napůl Ital, napůl Australan. Dává Vítkovi tip na práci ve skladu s vysokozdvižným vozíkem. Vítek se tam během dne jede zeptat, ale bohužel shání lidi až od března. Chceme přejet ke studiu, mám klienta hned od 10 a zjistíme, že se nám vybila baterie, nemůžeme nastartovat. Pospíchám tedy pěšky, stíhám to jen tak tak. Mám náročný den, tři klienty, z nichž poslední je „hnidopich“, jak ji nazývá Pepa po jejím odchodu. Vítek během dne sežene startovací kabely a zajede do prádelny a na vrakoviště sehnat kryt nad okno, který by se nám hodil. 

Pátek 7.12.

Ráno Kumar píše, že se pracuje, jedeme na sad, (Vítek tentokrát vybavený jídlem) a já pak do studia. Tetuju něco malého a ladím s Pepou podrobnosti zítřejšího výletu. Pepa mi nabízí zůstat ve studiu déle, než jen původně dohodnutý týen. S radostí přijímám. Z práce jdu ve čtyři a jedu pro Vítka na sad. Nakoupíme jídlo a uděláme svačiny na loď. Těšíme se!

Sobota 8.12.

Ráno vstáváme v 5:40, v sedm vyplouváme. Na lodi nás je pět, Pepa, já s Vítkem, Mat a Tim. Obeplouváme Mount Mauntganui a po chvíli rychlé plavby Pepa brzdí, okolo nás z vody vyskakuje skupina asi deseti delfínů. Jsou krásní, černobílí, když oddechují, ozývá se hlasité vyfouknutí.

Poté plujeme dál a narážíme na obrovské hejno ryb, hladina se celá víří, nad ní krouží ptáci, kteří ryby loví.

45F328A8-99FA-44A8-9078-E6C1AD0ACF15.jpeg

Nahazujeme udice, Pepa dává instrukce co a jak. Po chvíli zabere ryba, ale při vytahování se vyvlíkne z háčku a uplave. Plujeme k dalšímu rybímu hejnu, Vítek s Timem nahazují udice a Pepa s Matem oblékají neopreny a chystají harpuny. Potápějí se a po chvíli nás Pepa informuje, že kolem lodi krouží žralok Mako, přes dva metry dlouhý, z lodi ho nevidíme. Pepa se opět zanořuje a po chvíli vyplouvá s rybou napíchnutou na harpuně. Vytahujeme ji z vody a Vítek ji prořezává pod hrdlem, aby šla harpuna vytáhnout. Plujeme dál a zastavujeme nad místem, kde je hejno Kingfish. Pepa s Matem berou harpuny a potápějí se za nimi. My si bereme neopreny a vybavení a šnorchlujeme kolem lodi. Voda je velmi ledová, neopren mojí tloušťky zdaleka nestačí. Klepu se zimou, ale pod vodou mě obeplouvá hejno stovek ryb, jsou všude kolem, nádhera. Celé dno je pokryté chaluhami a mezi nimi občas propluje barevná pruhovaná ryba. Jdu se ohřát na loď. Za chvíli se vynořuje Pepa a na harpuně má tři další ryby. Jedna z nich je Butter fish. Podle Pepy nejlepší ryba, prý ji tady na Zélandu dokonce někde podávají v nemocnici jako podporu léčby. Plujeme dále, blíž k ostrovu, do mořské rezervace, kde už se nedá lovit, ale je tam pod vodou živo. Oblékáme neopreny, šnorchly a ponořujeme se. Pod vodou je spousta obrovských ježků, také velká fialová ryba s tmavě žlutou skvrnou u hlavy. Vidíme také spoustu různorodých malých průhledných živočichů s pestrými částmi, které jen tak povívají vodou, jsou to asi medůzky. Jdeme opět na loď a kus od nás, u pobřeží, vidíme vodou plavat lachtana! Nejprve si myslíme, že je to potápěč, z vody se vynořují jen černé ploutve. Vyleze na kámen a je to opravdu lachtan. Vítek s Timem berou šnorchly a plavou za ním, uteče jim.

Na palubě Pepa zjišťuje, že nám dochází v lodi olej. Volá kamsi vysílačkou, ale nikdo nereaguje. Máváme tedy na kolem plující lodi a prosíme, aby nám prodali trochu oleje. Hodně lidí nemá rezervní, nebo mají jiný typ. Nakonec u pobřeží narazíme na starší pár se dvěma psy na palubě, ti nám hází kanystr s olejem z lodi na loď. Tim skáče do vody a pluje k nim s penězmi, psi vyskakují za ním a společně plavou.

Cesta zpět je rychlá, člun nadskakuje na vlnách a hází se všemi na palubě. Připlouváme do přístavu, vytahujeme loď z vody a Pepa nás zve k nim domů, na barbecue. 

Pepa bydlí se ženou Jankou a třemi dětmi v rodinném domku se zahradou v Papamoa, kousek od Taurangy. Na barbecue je i Tim s rodinou. čistíme loď, pereme neopreny a myjeme všechno vybavení. Potom si dáváme výborné saláty, pivo a Pepa peče nejdříve buřty, potom ryby na různé způsoby, také houby a bůček. Ochutnávám Butter fish, není špatná, ale zůstanu asi vegetarián… Povídáme si dlouho do noci a je nám hezky. Dáme si sprchu a jdeme spát do auta.

Neděle 9.12.

Ráno nás Janka pozve na kávu a čaj a pak nám udělá ještě smootie. Malý Kuba nám ještě donese čokoládku z adventního kalendáře. Parádní neděle! Jedeme k pláži a jdeme na Mount Maunganui, cesta je kratší, než jsme čekali. Jdeme strmou zkratkou, která vede mezi kvetoucími manukovými keři. Otevírají se nám nádherné výhledy na moře i Taurangu.

Cestou dolů jdeme jinudy a scházíme přímo na pláž. Koupeme se, snažíme se šnorchlovat, ale pod vodou toho moc nevidíme. Šnorchlovací vybavení jsme si nekoupili moc dobré. Mně teče do brýlí a Vítkovi nesedí šnorchl. Budeme si muset koupit lepší. Navečer jedeme opět spát do Te Puke, aby to měl Vítek ráno blízko na sad. 

Pondělí 10.12.

Vítek je na sadu a já ve studiu, klasický pracovní den. Sejdeme se až večer a jsme oba unavení, najíme se a jdeme spát.

Úterý 11.12.

Vítkova práce se ruší, protože prší. Já ve studiu zjišťuju tipy na dobrou a levnou opravnu aut, brzdové destičky nám vydávají šílené zvuky. Vítek jede do opravny, vymění nám destičky na třech kolech a na jednom i rotor, který jsme již stačili ubrousit. Cena je lepší, než jsme čekali. Máme radost. Mně do studia přichází klientka a objednává se na středu na celodenní sezení. Večer spíme opět v Te Puke.

Středa 12.12.

Vítek jede ráno do práce a já taky. Tetuju celý den, je to náročné, ale klientka je spokojená. Vítek dnes není na sadu ale pomáhá Kumarovi vyrábět úly, jde mu to a vymýšlí zlepšovák, aby šla práce rychleji. Ostatní se ho ptají, zda nevyráběl v ČR nábytek, že mu to tak jde. Večer mě Vítek vyzvedává ve studiu, s Pepou odcházíme až okolo sedmé, také měl celodenní tetování. Jedeme opět přespat do Te Puke.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s