Před Vánocemi

Čtvrtek 13.12.

Oba jdeme do práce. Nemám žádného klienta, je to trochu demotivující… ale aspoň si po včerejšku odpočinu, z celodenního tetování mě bolí záda. Večer vyzvednu Vítka a jedeme přespat do Te Puke.

Pátek 14.12.

Vše stejně jako včera. V práci mě Pepa zve na zítřejší vánoční večeři s lidmi ze studia. Z práce odcházím dříve a cestou pro Vítka se stavím ještě na malý nákup. Jedeme natankovat a Vítek zjistí, že nemá peněženku. Zalarmujeme Kumara, zda nevypadla u něj v autě… Není tam. Obrátíme vzhůru nohama i celé naše auto, nikde není. Představujeme si, jak budeme obvolávat české nebo místní úřady. Snažíme se vzpomenout si, kdy jsme peněženku viděli naposledy, nakonec se rozpomenu. Bylo to ve středu, když jsme kupovali jídlo. Peněženku nacházíme v mém batohu, který jsme měli s sebou. Uleví se nám! Jedeme přespat na pláž Maketu nedaleko Te Puke. Večer pozorujeme blesky a bouřku nad Taurangou. Brzy začne silně pršet i u nás a prší celou noc. 

Sobota 15.12.

Déle se vyspíme, těšíme se na to celý týden! Ráno se jedeme podívat na pláž Pukehina, kde je hnízdiště ptáků Dotterel. Z pláže poměrně rychle prcháme, začínají nás kousat sandflies. Jsou to drobné černé mušky, které jsou tu poměrně časté. Kousnutí od nich není příliš cítit ve chvíli, když koušou. Zato poté, když se člověk poškrábe, nepřestávají svědit. Na kůži zůstávají svědivé a dlouho se hojící štípance. 

Dopoledne jedeme k vodopádu Raparapahoe. Z parkoviště jdeme asi dvacet minut úzkou pěšinkou prudce klesající dolů džunglí stromů a kapradin. Vodopád je nádherný a řeka pod ním ledová. Koupeme se a pozorujeme několik místních kluků, kteří jsou nahoře na vodopádu a seskakují jím po hlavě dolů. Vypadá to nebezpečně! Ve vodě mají spuštěné lano, pomocí něhož potom šplhají vodopádem zase nahoru. V řece nacházíme krásné kameny, vypadají jako drahokamy, myslím si, že by to mohly být acháty.

Navečer jedeme do Taurangy, nachystám se a vyrazím na večeři s kolegy ze studia. Vítek jde do nedalekého parku, cvičí a relaxuje v houpací síti. Ta se dá velmi dobře pověsit do koruny zélandského vánočního stromu, je košatý a větví se často již kousek nad zemí. Navíc nádherně tmavočerveně kvete. Večeře s kolegy je v luxusní restauraci v Mount Maunganui. Na stole jsou dárky, víno, skvělé jídlo a čokoládové košíčky, které vyráběla Mo. Večer je velmi srdečný a milý.

AE3014FB-49F5-4DDE-8175-5F0DF9B19597.png

Všichni od Pepy dostáváme poukaz na „teambuilding“ – sjezd sedmimetrového vodopádu v Rotorua na raftu. Zní to velmi dobrodružně a lákavě! Těším se! Obavy má Veronica, která má špatnou zkušenost s vodou. Na surfu před časem špatně spadla a topila se a tak projevuje obavy. Pepa ji ujišťuje, že ji budeme všichni držet za ruku. Po večeři a dezertu Pepa s Jankou odchází domů a já s ostatními se přesouvám ještě vedle do klubu. Povídáme si a potom s Veronicou, Carlou a Mo tančíme. Cítím se mezi nimi hezky, je milé, jak mě přijali. Okolo půlnoci mě vyzvedává Vítek a jedeme hledat místo na přespání. Vypadá to, že všude je plno, volné místo nacházíme až v parku ve Welcome Bay.

Neděle 16.12.

Ráno nám kolemjdoucí paní se psem radí procházku k nedalekému vodopádu. Nasnídáme se a jdeme to prozkoumat. Cesta vede příjemným parkem, s krásnými vzrostlými stromy. Vodopád je velmi pozvolný a malebný. Kocháme se jím, až ho zapomenu vyfotit.

Vracíme se k autu a jedeme do prádelny. Během praní a sušení vymýšlíme nová tetování, která by šla realizovat na tetovací konvenci Tattoo Extravaganza, která bude v dubnu v Tauranze. 

Jedeme do Papamoa Hills, kopců nad Te Puke. Slunce je velmi silné, mažeme se faktorem 50. Z kopců je nádherný výhled na okolní krajinu, moře i ostrovy.  Okolo cesty se pasou ovce a krávy. Volíme nejdelší okruh, je tu krásně.

Navečer jedeme na Papamoa beach a koupeme se, moře je tu překvapivě teplé, což je příjemná změna. Vítek si o něco v moři rozřízne prst u nohy. Po celém dni venku jsme trochu spálení a příjemně unavení.

Pondělí 17.12.

Oba jdeme do práce. Mám dva klienty. Vítek na sadu prostříhává kiwi keře. 

Úterý 18.12.

Opět klasický pracovní den. Moje klientka je milá sedmdesátiletá paní. Odchází s úsměvem a příslibem, že po Vánocích se zastaví znova pro další tetování. 

Středa 19.12.

Ráno jedeme oba do práce. Tetuju velkou barevnou květinu na mužskou paži. Odpoledne vyzvedávám Vítka a jedeme do Te Puke. Spíme tady teď každý den, ale hezky tu není. Pro nás je to však výhodná pozice, Vítek to má do práce na sad asi 15 minut a já potom do Taurangy 30 ( nebo i dvě a půl hodiny, když jsou fronty). Parkoviště je plné backpackerů, kteří pracují na sadech. Převládají Němci a Francouzi. Celé městečko se rozkládá kolem hlavní cesty a pokračuje satelitem nízkých bungalovů. Parkoviště pro self contained vozy se nachází zhruba uprostřed, vedle parku a supermarketu. Pohybuje se zde velké množství podivných lidí, někteří se opíjejí, jiní prodávají a užívají drogy. Potulují se tu i skupinky trochu agresivních dětí. To vše jsou stálí obyvatelé Te Puke. 

Několik nocí jsme teď trávili ve „francouzské sekci“ a předtím převážně v německé. Dnes se rozhodneme zaparkovat v pravém rohu parkoviště, kde očekáváme Němce. Jsme tam mezi prvními. Velmi nás překvapí, když vedle nás zaparkuje auto se dvěma Čechy. Ještě více, když vedle nich zaparkují další dva Češi. A pak ještě další dvě auta Čechů cestujících společně. Ti poslední mají na autech cedulky „Czech the World“. Zjišťujeme, že toho mají procestováno nečekaně hodně, ale velmi nás to překvapí, protože tak vůbec nepůsobí. Večer trávíme všichni společně na kempingových židličkách a sdělujeme si dosavadní zážitky. Většina lidí pracuje na kiwi sadech, někteří zatím nepracují vůbec.

Čtvrtek 20.12.

V práci tetuju dvě Švédky a jednoho kiwi. Vítek celý den opět prostříhává keře. Rozloha sadu je 75ha. V některých částech roste zlaté kiwi. To vyžaduje větší péči, například vyvazování šlahounů na provázky. Člověk musí vylézt po žebříku nad rostliny, což je ve slunečných dnech velmi vyčerpávající. Na zbytku sadu jsou klasická zelená kiwi. Rostlina kiwi je v divoké formě popínavá liána. Na sadu je stříháním vyšlechtěna do nízkého kmínku, ze kterého se větví na všechny strany a vytváří tak kompaktní pokryv ve výšce asi metr osmdesát. Většina prací se odehrává pod touto „střechou“, takže člověk pracuje ve stínu.

Večer jedeme přespat do Te Puke.

Pátek 21.12.

Poslední den před Vánocemi v práci.

Na desátou hodinu mám objednanou klientku. Je to dcera paní, kterou včera tetoval Pepa. Ze včera mám namalovaný návrh, který ještě s klientkou plánuju doladit. V deset dorazí paní, dcera i syn. Paní má po včerejším dlouhém tetování rozbolavělou nohu, čistíme a znova přelepujeme tetované místo. Jdu se zeptat dcery, jestli návrh je pro ni, trvdí, že ne. Po chvíli všichni tři odcházejí na snídani. Mám vše nachystané na tetování a čekám, kdy se vrátí, abychom mohly doladit návrh a začít. Přichází po půl hodině. Ukazuje se, že návrh je pro dceru, jak jsem předpokládala. Je to její první tetování a má z něj obavy – bojí se jehel a bolesti, vyžaduje anestetický krém. Ujišťuju ji, že si vybrala téměř bezbolestné místo a tetování je malé, nemusí se bát. Aplikuju krém a dolaďujeme návrh. Krém má začít působit po 25 minutách. Po půl hodině začnu tetovat, udělám první linku a klientka začne hlasitě brečet, krém prý vůbec nefunguje a bolest nesnese. Radím se s kolegy a aplikuju další vrstvu krému, nechám ho působit hodinu. Všichni tři odcházejí do kavárny, já čekám ve studiu. Po hodině začínáme znova tetovat. Téměř to však není možné, klientka sebou cuká tak, že nejsem schopná udělat rovnou linku. Snažím se jí tetování rozmluvit, nezdá se mi, že je vhodné v tomto stavu pokračovat. Ona pokračovat chce a vyžaduje zmrzlinu. Matka ji během tetování krmí zmrzlinou. Snažím se pracovat jak nejlépe dovedu, ale je to velmi nelehký úkol. Několikrát se ještě snažím jí pokračování rozmluvit, ale trvá na svém, pokračovat chce. Hlasitě křičí a vykopává nohou. Snažím se pracovat. Po dvou hodinách se blížíme ke konci s černými linkami. Tetování si přála celé vybarvené, barevné. Nakonec klientka i ostatní uznají, že barvy už nejsou dobrý nápad. Snažím se tedy původně barevný návrh doladit alespoň černými detaily. Po jejich odchodu jsem velmi vyčerpaná. Nikdy jsem nic takového nezažila.

Po práci jedu pro Vítka na sad a jedeme přespat do Te Puke. Vítkův den byl o poznání lepší. Manažer sadu je s prací spokojen a doveze pro všechny karton energy drinků. Kumarovi dá 300$, aby všem pracovníkům uspořádal vánoční večírek. Kumar se jej rozhodne uspořádat u sebe doma 25.12. A pozve dokonce i mě. Můžeme prý zůstat i přes noc.

Sobota 22.12.

Máme před sebou pět dní volna. Vánoce chceme strávit u jezera Taupo. Nasnídáme se a vyrážíme na cestu. Dnes máme v plánu geotermální zajímavosti okolo Taupa. Jako první navštívíme „Mud pool“, očekáváme bahenní koupel a bereme si s sebou plavky. Nacházíme však nevelké oplocené jezero plné vroucího bahna. To bublá a vystřikuje do vzduchu. Přiblížit se můžeme jen na pár metrů od břehu, dále už je to nebezpečné.

Pokračujeme do Wonderlandu ve Wai o Tapu, což je placená turistická atrakce. Neočekáváme příliš a jsme příjemně překvapeni. Územím prochází asi hodinu a půl dlouhá cesta, lemovaná roztodivnými geologickými úkazy. Bublající bahno, chroptící krátery, smaragdové jezero s oranžovým břehem, neskutečně limetkově žluté jezírko a spousta dalších podivností.

Je velmi slunečný den a těšíme se na koupání. Na internetu nacházíme místo popsané jako tajné, bez názvu. Namísto mapy nebo popisu cesty je u něj báseň, podle které se dá, s trochou důvtipu, najít. To se nám i podaří. Je to vodopád napájený termálním potokem. Koupeme se v jezírku pod vodopádem i v potoce nad ním. Voda je místy až horká. Zrelaxovaní se vydáváme na procházku do okolního lesa. Cesta po chvíli končí padlým stromem, přelézáme ho a zaslechneme podivné zvuky a vidíme kouř stoupající nedaleko od nás. Já podle zvuků odhaduju jelena, Vítek podle kouře lidi. Po pár krocích nám dochází, že jsme objevili jezírko s vroucím bahnem, které není zakreslené v mapě. Bahno rychle pohlcuje stěny jámy, vydává podivné bublavé zvuky, fascinovaně vše pozorujeme asi půl hodiny. Přejíždíme ke Kerosene creek, což je řeka s teplou vodou, místy až horkou. V kaskádách prochází pralesem a v jezírkách se koupou lidé. Vykoupeme se také, je to velmi příjemné.

Jedeme do kempu v Aratiatia, který je hned velde přehrady. Navečer jdeme na krátkou procházku okolo koryta řeky pod přehradou. Voda je průzračně čistá, je zde ale přísný zákaz koupání. U zákazu jsou fotografie řeky před otevřením a po otevření stavidla. Masa vody je obrovská. 

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s