Vánoce a Silvestr

Neděle 23.12. 

Ráno jedeme ke Craters of the Moon, v našem průvodci zmiňované jako „must see“. Platíme 6$ za jednu vstupenku a vycházíme na trasu dlouhou asi 45 minut. Ze začátku jsme velmi zklamaní, ale dáváme tomu ještě šanci, avšak marně. Celé území je poměrně malé a sem tam ze země stoupá kouř. Z vyhlídek do kráterů není vidět a když ano, zahlédneme na dně odpadky. Celou atmosféru dokresluje rodina s igelitkou a v teplákách, fotící se na každém rohu. Trasu projdeme spěšně a vyrážíme dál.

Přejedeme k vodopádům Huka Falls. Místo je plné turistů. Voda je smaragdově modrá a vodopády krásné. Množství lidí nás však odrazuje a tak brzy odcházíme. Kousek za vodopády objevujeme postranní pěšinu se zátočinou řeky. Na druhém břehu tušíme ještě skrytější cestičku. Přelezeme po suchém stromě nad vodou a prodíráme se hustým porostem. Objevíme krásné místo nad vodopády, kde jsme úplně sami.

Pokračujeme delší procházkou podél řeky k Otumuheke, což je místo, kde se termální pramen vlévá do ledové řeky. Nahoře je voda horká a dole studená. Koupeme se a vyrazíme stejnou cestou zpět.

Jedeme k jezeru Taupo, kde chceme strávit zítřejší Štědrý den. Jezero bylo vytvořeno jediným velkým sopečným výbuchem před několika tisíci lety. Je obrovské a klidné. Místo na kempování je velmi rozlehlé. Travnatá louka pod horami a ohradou s ovcemi. Nad jezerem se válí šedá mračna. 

Pondělí 24.12. – Štědrý den

Ráno jedeme do města Taupo, u knihovny chytáme wifi. Vaříme snídani a skypujeme domů. Knihovna má otevřeno, všechny obchody také. Nepozorujeme nijak slavnostní atmosféru. Později zjišťujeme, že 24.12. je tu běžný pracovní den, volno je až 25.12. a 26.12. Štědrý den slaví až 25. ráno. Brzy odpoledne jedeme zpět k jezeru a cestou se stavujeme v lesíku, kde by měli být k vidění glow worms. Jsou to zvláštní malí červící, svítící ve tmě, kteří vytváří vlákna, na něž lákají hmyz. Objevujeme ceduli o nich, vidět ale nejsou. Musíme počkat do tmy. Parkujeme u jezera, vypadá to na déšť. Za auto napínáme celtu a pod ní připravujeme slavnostní večeři. Brzy začíná vytrvale pršet.

K večeři máme fazolovou polévku s nudlemi, tu vaří Vítek. Bramborový salát chystám já. K večeři si zapálíme vonnou tyčinku a převlékneme se do nejčistšího a nejslavnostnějšího oblečení, které s sebou máme. Po večeři Vítek vyřezává z manukového dřeva jehlici do vlasů pro mě. Před setměním balíme celtu a vyrážíme za glow worms. Les je mokrý, stále prší. Na cestu si svítíme baterkou a po chvíli vidíme první červy. Jejich světlo je intenzivní, namodralé. V temném lese to působí až strašidelně. Pár jich je v kořenech stromů, pár na kapradinách. Přicházíme k místu, kde jsme ve dne viděli ceduli. Za ní je skála posetá modrými světélky. Snažíme se fotit. Bez stativu a v dešti to moc nejde.

f6793cc2-8452-4409-b237-699a07039c81

Jednoho červa si prohlédneme i zblízka, ve světle baterky. Za světla vůbec nesvítí a je tenký a téměř průhledný. Jedeme přespat k jezeru.

Úterý 25.12.

Ráno vyspáváme. Ke snídani dojíme polévku a bramborový salát. Vyrážíme k Te Puke, ke Kumarovi domů na vánoční večírek. Ten začal už v devět ráno. Přijíždíme okolo druhé odpoledne. Zahrada vypadá jako po velké párty, spousta nádobí, dopitých lahví a hrnce s jídlem. Na zápraží sedí deset Nepálců s kytarou a ukulele, hrají a zpívají nepálské písně. Zpěv je procítěný a krásný. Ze zápraží je výhled na údolí porostlé manukou a kapradinami. Dostáváme pivo a dva talíře plné klobás a kuřecích stehen. Říkám, že nejím maso a tak za chvilku dostanu nepálskou specialitu. Smažené koule ve velmi sladkém sirupu. Ptáme se na recept, všichni kluci se shodují, že se jedná o velmi tradiční sladkost z mnoha ingrediencí. Vzpomenou si asi na tři. Tento chod očividně chystaly holky. Jíme, pijeme a posloucháme zpěv a kytaru, svítí slunce a je nádherně. Po několika nepálských písních kluci zahrají jednu speciálně pro nás, je to anglická popová písnička. Ani jeden ji neznáme. Postupně se veškerá konverzace začne odvíjet v nepálštině. Občas se na nás někdo otočí s úsměvem a přitakáním, jako bychom rozuměli. Není to nepříjemné, ale do hovoru se nejsme schopní zapojit. Vítek zná ze sadu asi pět nepálských slov. Později odpoledne se loučíme a jedeme do města Whakatane do Maraetotara Reserve. Po deštích je pláž plná omletých různorodých dřev. Některá si nasbíráme.

Středa 26.12.

Dopoledne vyrážíme na pěší okruh Kohi Point. Cesta vede místy bývalé maorské osady (v maorštině „Pa“) – Kaputerangi Pa. Je to kopec s krásnými výhledy na moře. Vidíme také na řeku Whakatane, která je po vydatných deštích rozvodněná. V místě, kde se vlévá, je moře zbarvené kalnou vodou dohněda.

Přes zalesněný kopec scházíme dolů k moři na pláž lemovanou stromy Pohutukawa (zélandský vánoční strom). Na pláži sbíráme krásné kameny a omletá dřívka. Cesta zpět vede přes vesnici a potom po silnici s výhledem na moře a zelené kopce.

Odpoledne jedeme na nákup, zajdeme si na sushi a pokračujeme do Te Puke.

Čtvrtek 27.12.

Jdeme do práce. Já mám tři klienty. Vítek vyvazuje zlatá kiwi.

Pátek 28.12.

Poslední pracovní den před delším volnem spojeným se Silvestrem. Mám dvě klientky. Jedna z nich je stará paní, která příjde na tetování s asi osmiletou vnučkou. Radí se s ní, co a jak si má nechat vytetovat. Vnučka drží během tetování babičku za ruku a občas vyskočí ze židle a tančí na hudbu, která ve studiu hraje. Velmi milé tetování. Vítek v práci protrhává zlatá kiwi. Pryč musí všechna, která jsou jakkoliv odlišná od ideální podoby kiwi. To znamená jiný tvar, velikost, deformace, ale i sebemenší škrábanec, nebo stopa po doteku ruky. Na kontrolu kvality se zde hledí až úzkostlivě, protrhá a vyhodí se téměř polovina plodů. Za dvě hodiny práce nováček zvládne prohlédnout a protrhat asi pět metrů řádku. Práce je velmi frustrující. Večer se sejdeme v Te Puke a vyrazíme do Waihi Beach.

Sobota 29.12.

Dopoledne začíná pršet. Výlet, naplánovaný z Waihi Beach, nepodnikneme. Jedeme do údolí Karangahake, kde jsou pozůstatky zlatého dolu a procházka důlními tunely a okolo řeky. Místo je plné turistů. Z možných cest se rozhodujeme pro kratší „Windows walk“. Po chvíli chůze objevujeme neznačenou pěšinu prudce stoupající do kopce. Vydáme se po ní. Po delší cestě lesem se dostaneme na vrchol kopce, kde pěšina postupně mizí. Je nám divné, že cesta nikam nevede, výhled zde není… vydáme se zpět. Asi v polovině kopce narazíme na rozcestí a vydáme se jinou trasou, než jsme přišli. Pěšina je užší, avšak prošlapaná. Okolo jsou osekané rostliny a sem tam je zlomený Silver fern, kapradina s výrazně stříbřitým spodkem listu. Místními je využívána pro značení cest v noci. Zanedlouho narazíme na mělkou jeskyni vytesanou do stěny kopce. Vlezeme dovnitř a s čelovkami zkoumáme stěny. Jedná se asi o tři metry do hloubky kopce. Stropem a stěnou jeskyně prochází žíla kamene s drobnými krystalky. Velkou část tvoří jíl a ze stropu odkapává voda. Pár krystalků se nám podaří odloupnout. Pokračujeme dále a objevujeme další vchod do skály. Mezi kameny prolezeme do dlouhé chodby, s čelovkou nevidíme, kde končí. Místy je na zemi po kotníky vody.

E461E9E6-30E5-44C3-BD86-FCA5D97020EE.jpeg

Chodbou pokračujeme asi deset metrů, než narazíme na rozcestí. Vydáme se doleva a pokračujeme hlouběji. Když zhasneme čelovku, na stropě vidíme pár glow worms. Zanedlouho příjdeme k dalšímu rozcestí. Na zemi jsou ohořelé zbytky dřeva. Napadá nás, zda sem někdo nechodí tajně těžit zlato. Nemáme z toho místa dobrý pocit. Poté, co zaslechneme zvuk, vycházející z útrob hory, dostáváme strach a jdeme ven. Cestou zpět zvažujeme, že se lépe vybavíme světlem a vrátíme se. Zajímá nás, jak hluboko tunely vedou a co je uvnitř. Po zvážení nebezpečí se ale rozhodneme nevracet se. Projdeme zbytek turistické a značené trasy. Místy vede tunely stejnými, jako jsme viděli nahoře. Část cesty vede podél řeky. Do skály vede ještě několik vchodů, všechny jsou ale zavřené mohutnými mřížemi a přísnými zákazy vstupu. Přejedeme k vodopádu Owharoa, je od parkoviště vzdálený jen tři minuty chůze. Podíváme se na něj a jedeme přespat do kempu ve Whitianze. Večer plánujeme delší výlet na pondělí. A přípravu na něj zítra.

Neděle 30.12.

Ráno se jdeme podívat na místní trhy. Je to několik stánků s různým zbožím, kameny, kosmetika, oblečení, sluneční brýle. Trh je příjemný a zboží většinou hezké. Vítek si koupí klobouk a já kalhoty a košili. Jedeme do Thames. Cestou zastavujeme u obrovského stromu „Square kauri“. Je údajně starý asi 1200 let a kmen má obrovský průměr. Na horizontu vidíme vysoké hory, do kterých chceme vyrazit zítra. V Thames nakoupíme jídlo na zítřejší výlet a jedeme do kempu ve Wayomu. Jdeme se koupat na místní pláž, po chvíli v moři si o něco trochu rozříznu nohu. Na pláži mezi mušlemi a kamínky nacházím několik krystalků křišťálu. Nachystáme si věci na zítra. Chci ve foťáku vyměnit sd kartu, aby zítra na výletě nedošlo místo. Záhadně se při tom vymažou všechny fotografie z karty. Většinu jich mám už naštěstí stáhnutou v tabletu. Přicházíme o fotografie z dolů a square kauri. Vaříme večeři a jdeme brzy spát.

Pondělí 31.12. – Silvestr

Vstáváme po šesté a vyrážíme do Kauaeranga valley, kde zaparkujeme a od tam začínáme výstup k chatě Pinnacle a na vrchol hory. Vycházíme v osm hodin. Cesta nahoru vede po velkém množství schodů, v jednom místě jsou dokonce pozůstatky kolejí. Při výstupu plánujeme ještě malou odbočku k vodopádům, které jsou vidět z několika vyhlídek během trasy. Vodopády tvoří několik kaskád a mnoho jezírek, poté padají ze skály prudce dolů v několika desítkách metrech. Po kamenech v řece, která napájí vodopády se dá přeskákat a slézt několika kaskádami dolů. Otevírá se výhled do údolí a velmi fouká. Z vodopádů se zvedá vodní tříšť.

Pokračujeme dále a děláme první přestávku, svačíme. Cesta pokračuje stále vzhůru, stoupání je místy namáhavé, schody jsou často vysoké a různě daleko od sebe. Cesta je kamenitá, při chůzi stále sleduji terén, abych si nepohmoždila kotník, který mě často zlobí. Po několika dalších kilometrech si lepím tapu na nohu, aby mi kotník zpevnila. Pomáhá to. Cestou míjíme pár dalších lidí, kteří zřejmě míří také nahoru na Pinnacle. Někteří z nich mají velmi nahlas puštěnou hudbu z reproduktoru. Snažíme se je rychle předejít a dostat se z doslechu.

Po čtyřech hodinách chůze se dostáváme poměrně vyčerpaní k Pinnacle hut, chatě, kde se dá přespat. Je krásná, dřevěná a má šedesát lůžek. Kapacita je však až do dubna úplně naplněná, na rezervačním webu není ani jedno místo. Sejdeme kousek pod chatu, kde jsou pozůstatky přehrady ze dřeva stromů kauri. Naobědváme se. Posilnění a zlenivělí se vydáme ještě na padesát minut trvající výstup na vrchol hory Pinnacle. Máme před sebou spousty a spousty schodů. Závěr výstupu tvoří i několik žebříků a železných stupínků ve skále. Nahoře se otevírá nádherný pohled na celé pohoří a na moře za ním. Přestože je zataženo, vidíme poměrně daleko. Fotím a lituji, že není lepší světlo. Hory jsou opravdu krásné, ale na fotografiích to až tak nevyzní.

Vydáváme se na zpáteční cestu. Po pár kilometrech si uvědomuji, že sestup je ještě náročnější než výstup. Nohy mám unavené a nejisté a bolí mě kotník. Volíme jinou trasu, než při cestě tam. Je kratší o tři čtvrtě hodiny. Čeká nás opět velké množství schodů a kamenitá cesta. Přecházíme dva krásné lanové mosty a na úpatí hor vcházíme do lesa. Stromy, které nás obklopují, jsou obrovské a v místech, kde vyrůstají větve, bují trsy bromélií. Rostou tu také dlouhé černé liány, které ovíjí kmeny stromů a rostlin a sem tam tvoří hustý, zamotaný shluk. Roste tu také spousta obrovských stromových kapradí. K autu přicházíme v šest hodin. Stavíme se v obchodě pro víno a jedeme najít místo na spaní. Máme vytipovaných několik pláží, všechny jsou však plné. Zřejmě kvůli Silvestru. Místo nachízíme asi po hodině ježdění u hřiště ve městě. Jsme unavení a hladoví. Vaříme za tmy. Okolní domy ožívají, ozývá se hlasitá hudba, voní gril a ulicemi proudí nastrojení lidé. My jsme rádi, že po celém dnu chůze sedíme. Najíme se, nedopijeme ani skleničku vína a v deset hodin usínáme. Nevzbudí nás nic, půlnoční ohňostroje, ani hudba. Silvestr prospíme.

Úterý 1.1. 2019 – Nový rok

Vstáváme a přejíždíme do Waihi, kde by se měl konat festival Extravaganza. Cestou hledáme místo, kde bychom se nasnídali. Zastavujeme ve městě a vedle nás parkuje auto, paní na nás volá, že máme píchlou pneumatiku. Přední kolo u spolujezdce je úplně vyfouknuté a hrany pneumatiky sjeté. Snažíme se odšroubovat rezervu, která je přidělaná na podvozku auta. Nemůžeme se dostat ke šroubu, protože nad ním je vestavěná naše kuchyň. Vítek se snaží šroub všemožně páčit, ale marně. Nakonec se mu povede celou vestavbu o pár centimetrů posunout. Klíč, který máme, je ale příliš dlouhý a v malém prostoru s ním jde šroubovat jen velmi pomalu, téměř vůbec. Po chvíli k nám přichází kuchař z bistra, před kterým jsme zaparkovali a nese krabici plnou klíčů a různých násad na ně. Díky vhodnějšímu nářadí jde šroubovat podstatně rychleji. Vyměníme kolo. Je velké vedro a tak se ještě rozhodneme zajít si do bistra na kávu. Uvnitř je příjemně a káva se zmrzlinou a capuccino nám dělá dobře. Interiér na nás působí americky, ani nevíme přesně proč… možná větráky, nebo nádoba s kohoutkem na vodu. Kuchař chodí kolem a roznáší lákavě vypadající jídla. Občas s námi prohodí pár slov. Jedeme k pláži, kde se koná festival. Probíhá zde i bleší trh v místní tělocvičně. Ve stáncích je zboží všeho druhu. Gramofon, šperky, knihy, nářadí, různé předměty, které někdo někde našel. Vše procházíme, Vítek obdivuje staré nářadí. Mnoho je německé výroby. Kupujeme knihu o novozélandském ptactvu a jdeme na festival. Je to několik stánků, které navazují na obytné vozy všeho druhu. Některé působí až pouťově, mají na střeše došky, nebo v oknech vitráže. Hraje zde příjemná hudba. Dáváme si slané palačinky a shlédneme vystoupení žonglérů. Mezi účinkujícími se sejde většina z prodejců – od malých dětí až po šedovlasého principála. Ten vše komentuje do mikrofonu a podporuje účinkující, kteří jsou oblečeni ve více či méně bláznivých kreacích.  Malé děti točí se stuhou, obručí, poikami, ale i se zápalnou tyčí. Atmosféra je velmi uvolněná a rodinná. Vypadá to, že v téhle komunitě každý zastává mnoho funkcí a lidé se k sobě chovají moc hezky. Navečer jedeme k pláži, kde uvaříme večeři a chystáme se spát. Dopisujeme deník za mnoho dní zpět a tak jsme vzhůru déle než obvykle. V jedenáct hodin nám klepe na okýnko securita. Místo pro kempování je prý od prvního prosince „uzavřené“ a nelze tu spát. Doporučuje nám jiné kempy v okolí. Přejíždíme do jednoho z nich.

Středa 2.1.

Ráno jdeme na krátkou procházku kolem pláže a vyjedeme na cestu zpět. Zítra již jdeme do práce. Kus před Taurangou ještě odbočíme na nedlouhý okruh k jednomu ze stromů kauri. Tento má v průměru 2,7 metrů. Než vstoupíme do oblasti, kde strom roste, procházíme „turniketem“, kde si čistíme a dezinfikujeme podrážky bot.

Square kauri, který jsme viděli předtím, byl ještě daleko širší. Na informační ceduli se dočteme, že stromy kauri odlupují svou kůru, aby zabránily popínavým rostlinám uchytit se na jejich kmeni. Dozvídáme se také, že pryskyřice z těchto stromů se používala pro výrobu barev na tradiční tetování moko. Pryskyřice se spálila a saze sloužily jako barvivo. Jedeme na pláž do Papamoa a koupeme se. Jsou obrovské vlny, snažíme se jezdit na bodyboardu. Je to zábavné a při velkých vlnách vyčerpávající. Večer jedeme do Te Puke, uvaříme si večeři a jdeme spát.

Čtvrtek 3.1.

Oba jdeme do práce. Já mám tři klienty a Vítek prostříhává zlaté kiwi. Po práci, cestou k autu kupuji sushi na večeři. Je to fajn, nestrávíme celý večer vařením.

Pátek 4.1.

Jdeme do práce. Mám opět tři klienty, náročné, nestihnu si zajít ani na oběd. Vítek opět stříhá zlaté kiwi, tentokrát však na jiném sadu. Opět kupuji sushi s sebou. Spíme v Te Puke, ale hledáme jiné místo. To, kde jsme spali celý předchozí měsíc, začala najednou kontrolovat securita. Každý večer přijede člověk a zapíše si SPZ self contained aut, která tam parkují. Limit je 3 noci během čtyř týdnů. Nové místo opět není moc hezké. Je to parkoviště u hřiště, na zemi jsou místy střepy. Záchody jsou špinavé a otevřený je jen pánský. Pitná voda tu není. V noci nás budí klepání na okno. Muž venku něco zmateně vysvětluje, prý někoho hledá. Myslíme si, že viděl otevřené okénko a zkoušel, zda v autě někdo je. Te Puke je opravdu podivné městečko.

Sobota 5.1.

Vítek jde do práce, já mám volno. Ráno zajedu doplnit pitnou vodu a pokračuji do Papamoa na nákup. Přesouvám se na pláž v Papamoa. Vlny jsou malé, trochu jezdím na bodyboardu. Neodhadnu dobu na sluníčku a šíleně se zezadu spálím. Slunce je tu velmi silné. Nepomáhá ani krém s faktorem 50. Zbytek odpoledne ležím v autě, kreslím a píšu deník. A mažu se panthenolem. Večer zajedu pro Vítka na sad. Objednáme si lekci surfování pro začátečníky na následující den. Spíme ve Welcome bay, parku Waipuna.

Neděle 6.1.

Nasnídáme se a přejedeme do Mount Mauntganui na lekci surfování. Velmi dlouho hledáme místo k zaparkování. Je hezky a všude poblíž pláže je plno. Převlékneme se do neoprenů a dostaneme přidělené surfy. Jsou obrovské a těžké. Díky tomu i na vodě stabilní, což je pro začátečníky fajn. Ve skupině je nás šest a lektor je příjemný kluk z Izraele. Nejprve nám na pláži vysvětlí co a jak a seznámí nás se základními bezpečnostními pravidly. Pozor na mořské proudy, ostatní surfaře, ostré mušle na dně a kameny. My si prsty do písku nakreslíme surfy a trénujeme správné postavení nohou a výskok z lehu. Když vše jakž takž ovládáme, jdeme do vody. Po několika pokusech se nám daří ve správný okamžik vyskočit, záhy ale zase padáme do vody. Nevzdáváme se a postupně se nám podaří sjet i několik vln. Je to skvělý pocit!  Po dvou hodinách lekce končí. Vracíme surfy a lektor nám říká, že nám je ještě na hodinu půjčí zadarmo, jestli chceme. Jsme unavení, ale samozřejmě chceme! Snažíme se jezdit ještě hodinu. Odpoledne nás bolí úplně všechno. Velmi náročné je hlavně pádlování vodou. Cítíme ramena a svaly, o kterých jsme ani nevěděli, že je máme. Moc nás to bavilo!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s