Tauranga pracovní

Pondělí 7.1.

V práci mám čtyři klienty. Vítek je na sadu. Začínáme se dívat po surfech a zvažujeme, zda koupit nový nebo second hand. Zda si koupit jeden dohromady, nebo rovnou dva a jaký vůbec vybrat typ. Vítek pročítá rady na internetu. Spíme v Te Puke.

Úterý 8.1.

V práci se Pepy ptám, jestli bych se mohla v dubnu ucházet o místo. James, kolega, odjíždí do Canady. Pepa mi nabídne, že mohu ve studiu zůstat už teď a jak dlouho budu chtít. Mám radost! Dojíždí nám únava ze surfů, všechny svaly nás bolí ještě víc. Vítek se rozhoduje skončit na sadu a potvrzuje Kumarovi předdohodnutý termín patnáctého, aby mohl začít hledat zajímavější práci.

Středa 9.1.

Tetuju babičku okolo osmdesátky. Jedno tetování už má, poměrně čerstvé. Jde si pro další dvě malá. Hodně se usmívá a má z nich radost. Zvažujeme pronajmout si pokoj, nebo koupit dodávku, ve které by se bydlelo pohodlněji. Nakonec, po zvážení pro a proti, se začneme dívat po nabídkách pronájmů. Bydlení je tu velmi drahé. Platí se po týdnu a cena za jeden pokoj se sdílenou kuchyní a koupelnou, se tu pohybuje okolo $150 pro jednoho na týden (za měsíc bydlení ve dvou lidech tak vyjde zhruba na 18.000 Kč)

Čtvrtek 10.1.

Klasický pracovní den.

Pátek 11.1.

Tetuju příjemnou paní. Dává mi částečně volnou ruku, což je moc fajn změna. Potom mám starší klientku, která příjde se slepeckou holí a asistentkou. Ukazuje se, že má poruchu zraku – tunelové vidění. Vidí dobře, nablízko i na dálku, ale jako by se dívala skrz kukátko, vidí vždy jen malý výsek. Chybí jí periferní vidění. Naposledy se nechala tetovat před deseti lety.

Sobota 12.1.

Hledáme autoservis, kde by nám vyměnili kolo, jezdíme od Silvestru na rezervě. Všude mají plno práce nebo zavřeno. Nakonec nacházíme servis, kde nám kolo vymění. Za půl hodiny je vše hotovo a levnější, než jsme očekávali.

Sháníme surfy, objedeme postupně asi čtyři obchody. Každý nám radí něco jiného. V posledním obchodu nacházíme dva, které se nám moc líbí. Jsou dost drahé (přestože nejlevnější tohoto typu, jaké jsme viděli). Asi dvě hodiny na internetu zjišťujeme co a jak. Díváme se po bazarových. Nejsme si ale jistí, zda dovedeme u použitého poznat, jestli je surf v pořádku. Moc se v tom přecejen nevyznáme. Přepočítáváme cenu na koruny. Počítáme, kolik jsme si za měsíc a půl tady vydělali. Rozhodujeme se surfy si koupit nové a dva. V obchodě si necháme vysvětlit vše potřebné. Jak se přidělávají ploutvičky a popruh na nohu. Jak se surf voskuje. Prodavač bere můj surf a ukazuje nám voskování. Trvá to asi dvacet minut a dost se u toho zapotí. Nanese velmi pečlivě postupně dvě vrstvy vosků – základní, tvrdší a na něj ještě druhý, lepivý. Neseme si surfy k autu a doufáme, že se nám vejdou dovnitř. Zjistíme, že na délku se vejdou, pokud je zavěsíme ke stropu a odcházíme surfovat. V moři zůstáváme až do západu slunce, což je asi do devíti hodin. Po návratu k autu vyrábíme závěs z popruhů a gumicuků, do kterého se oba surfy vejdou.

Neděle 13.1.

Jdeme surfovat do Papamoa. Vlny jsou velké a moře rozbouřené, vůbec to nejde. Nedovedu se dostat ani dál do moře, proud mě vždycky nese zpět k pláži. Vítek je na tom trochu lépe. Po dvaceti minutách to ale vzdáváme. Z moře vystupujeme asi 200 metrů od místa, kde jsme do něj vstupovali. Proud a vítr je dnes opravdu silný. Jedeme nakoupit a vyprat. V mezičasech kreslím návrh pro klienta na zítra. Spíme v Te Puke.

Pondělí 14.1.

Ráno to vypadá na déšť. Přijedeme na sad a Kumar práci dnes ruší, předpověď je plná deště a bouřek. Já celý den tetuju. Přichází klientka, která se chce objednat na sobotu, jindy nemůže. Zvažuju, zda ji vzít. Nakonec souhlasím. Někteří kolegové pracují i v sobotu. Pro jednou budu taky. Rozhodnu se vzít si místo soboty volno ve čtvrtek, nemám zatím objednaného žádného klienta.

Úterý 15.1.

Předpověď ukazuje bouřky. Vítek mě hodí do práce a na sad jede později. Po dvou hodinách na sadu se rozprší. Je to Vítkův poslední den na sadu. Mně začíná škrábat v krku a necítím se úplně dobře. Mám jen jednu klientku a jsem za to ráda. Večer jsem hodně unavená, něco na mě leze. V noci se mi zdá nepříjemný sen. Jsem u auta a okolo jede někdo zlý. Zastavuje a chce mě unést a ublížit mi. Vítek stojí nedaleko, ale dělá něco okolo auta a nevidí mě ani únosce. Chci na něj zavolat, ale bolí mě v krku a nemám hlas. Oba nás budí můj výkřik.

Středa 16.1.

Vítek hledá práci. Cestou do studia se stavím v lékárně a kupuju tablety na kašel a škrábání v krku. Tetuju Veroniku, což je češka, která je tu taky na working holiday víza a na chvíli se s přítelem usídlili v Tauranze. Ona tetuje hand poke. Už jsme se viděly asi třikrát, občas zajde k nám do studia pro něco nebo jen popovídat. Plánujeme, že podnikneme nějaký společný výlet. Je mi hůř, začínám chraptět a mám pocit, že mám teplotu. Z práce jdu o něco dřív. Na radu Pepy si kupuju v lékárně velmi koncentrovaný vitamín C a výtažek z olivových listů na imunitu. Večer si dávám všechna léčiva a jdu si brzy lehnout, cítím, že mám teplotu. V noci se potím a je mi zle.

Čtvrtek 17.1.

Ráno vstanu a nemám hlas, jen šeptám. Jsem ráda, že mám volno. Jdeme se podívat na pokoj v Papamoa, který bychom si chtěli pronajmout. Dům je hezký a majitelé, se kterými bychom tam bydleli, vypadají fajn. Na pláž je to pět minut pěšky. Pokoj stojí pro dva $300 na týden. Mat, majitel, říká, že má ještě další zájemce. Domlouváme se, že si během dne napíšeme, jak jsme se rozhodli my i oni. Vítek jde surfovat. Já zůstávám v autě a většinu dne spím a dopuju se vším, co jsem nakoupila v lékárně a čerstvým ovocem. Rozhodneme se, že bychom pokoj chtěli. Píšeme Matovi. Odpovídá, že se bohužel rozhodli pro jiné zájemnce. Přes den se mi nepatrně uleví, večer je to zase horší.

Pátek 18.1.

Doufám, že se probudím alespoň s chrapotem. Stále nemluvím vůbec. Musím do práce, mám nasmlouvané dvě klientky z Francie, které jsou tu jen na chvíli. Do práce jdu brzy a piju teplý čaj. Francouzsky dorazí i s místní kamarádkou, která překládá z francouzštiny do angličtiny. Já na ně šeptám anglicky a sem tam se mi podaří i věta francouzsky. Tetování je milé, ale jsem ráda, že neumí vůbec anglicky a nemusíme na sebe mluvit. Je mi zle. Odpoledne mám klientku, která u mě byla na větším tetování před měsícem. Chce ho ještě kousek zvětšit a některé části vybarvit. Končím až okolo šesté. Na dnešek jsme si koupili lístky do divadla v historické vesničce. Je to představení Kupec benátský v rámci Shakespearovských slavností. Vše se odehrává venku, hlediště je postavené z lešenářských trubek. Lidé z publika přicházejí s polštáři, na které si sedají. Panuje příjemná a neformální atmosféra. Začíná představení a jsme zaskočení, jak moc nerozumíme. Vítek je trochu více v obraze než já, přečetl si program a tak lépe chápe o co jde. Postupně rezignujeme na nesrozumitelnou angličtinu a jen sledujeme. Sem tam zachytíme slovo, kterému rozumíme. Po dvou hodinách představení končí. Jsme rádi, že jsme šli.

Sobota 19.1.

Lituju, že jsem vzala klienty. Stále je mi zle a šeptám. Vítek mezitím koupí novou baterii do auta a rovnou ji i nainstaluje. Končím okolo druhé. Zajedeme do Mountu, kde se najím a Vítek si koupí skateboard. Pokračujeme na vyhlídku k nedalekému městu Te Puna.

5FC9F8B7-0897-4DCC-A693-CF8190365C13

Odtam jedeme k řece Wairoa. Zítra bychom ji měli jet s kolegy ze studia na raftech – teambuilding, který jsme dostali od Pepy k Vánocům. U řeky je cedule, že jednou denně, jeden měsíc v roce otevírají stavidla u nedaleké elektrárny, takže rapidně stoupne stav vody. Dnes je řeka poloprázdná, korytem se dá procházet po kamenech a suchými cestičkami. Sem tam jsou ve vymletých prohlubních jezírka vody. Jdeme korytem několik set metrů a vidíme několik malých vodopádů, které přitékají do řeky. Ve vodě se koupe spousta lidí.

Jsem ráda, že jsme venku, ale zároveň takhle poklidně. Výlet bych nezvládla, ještě se necítím úplně dobře. Večer jedeme přespat do Waipuna parku. Začínám pomalu z šepotu přecházet do chrapotu.

Neděle 20.1.

Ráno se nasnídáme a jedeme na místo srazu. Cítím se lépe a docela už mluvím. Cestou vidíme dvě duhy a vjedeme do mírného deště. Na místě už je Pepa a Klára. Postupně přijíždějí i ostatní. Veronica prý nedorazí, vypadlo jí hlídání dětí. Pepa navrhuje Vítkovi, aby jel místo Veroniky. Všichni oblékáme neopreny, vesty i helmy. Mikrobus nás i rafty zaveze několik kilometrů dál a během cesty dostáváme instrukce. Do raftu se vejde sedm lidí i s instruktorem. Nás je ze studia osm. Mně s Vítkem přiřadí do jiné lodi. Jedeme se dvěma Australany, Češkou a Italem. Instruktor je příjemný asi čtyřicetiletý kiwi. Dvanáct let cestoval po světě a raftoval. Australani pracují v Aucklandu a Češka s Italem v Te Puke. Všichni na lodi působí příjemně. Ital si opakovaně plete strany – levou a pravou. Rozeznat je, je při povelech od instruktora stěžejní. Všichni, včetně Itala, se smějeme pokaždé, když se splete. Řeka je divoká a plná kamenů. Cestou sjíždíme několik kaskád a jeden asi dvoumetrový vodopád. V jednom místě plaveme ve vodě a instruktor jede na raftu za námi. Připlouváme do míst, kde jsme včera šli po suchu. Hladina je vyšší o dva nebo tři metry. Z vody sem tam vystupují koruny menších stromů. Na dně vidíme růst květiny, které ještě včera večer byly na souši.

Po sjezdu si ještě nějakou dobu povídáme u aut a potom Pepa s Klárou jedou zpět do Taurangy a my s ostatními jdeme na pozdní oběd. Odpoledne jedeme do Mountu surfovat. Ve vodě nejsme příliš dlouho, necítím se ještě úplně dobře. Navečer si zajdeme na kávu a výborný mrkvový dort a brownies. Jedeme přespat do Memorial parku. Já dopisuju deník za uplynulých 14 dní a Vítek trénuje na skateboardu.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s